Ghur od jakživa patřil Orkům.

Vždy jim patřil a patřit bude. Orkové v pohraničních oblastech jsou velmi mazaní a zároveň brutální. Svou bažinu si chrání velmi bedlivě a zároveň se připravuji na výpady do jiných oblasti. 

Elitní oddíl orků pod vedením Killabose se na hlídce u magické věže, jenž je zapečetěna po milénia začínal nudit. Proč se všem ostatním kmenům dostava dostatek boje? Proč můžou slyšet lámaní kostí a vidí, jak teče krev Sigmarových nohsledů? Proč největší zábava pro jeho kluky je jen to, že se občas střetnou s oddílem goblinů jen tak pro zábavu, nebo si občas vystřelí na oživlou mrtvolu? 

Killabos byl toho dne tedy velmi znuděn… nudil se, ale pouze do té doby, než uslyšel dusot kopyt. 

“Rytířové! Na koních! Ve mé bažině! Hoši, dnes si užijeme trochu zábavy! Zajímalo by mě, kde zlaté plechovky přišly ke koním.”, zasmál se Killabos. Jeho kmen ho podpořil. 

Smích se na jeho tváři změnil v udiv, když spatřil, že to nejspíše nebudou Sigmarité. Pod kopyty jízdy se země mění. Jeho krásna bažina začíná černat a vše živé pomalu umírá. Tak takhle ne! Zařval Killabos. Po mojí bažině nikdo nebude jezdit a už vůbec ne ji ničit! 

Jeho kmen byl na boj s jezdci připraven ostatně jako na boj se vším. První salva šípu z kuší vystřelila. Vznikla tak díra v jednom oddílu jezdců. “Naběhněte na ně, než do vás narazí bando!” Orkové moc dobře věděli, jak mají bojovat s jezdci. Zastavit jejich útok je cesta, jak je zničit. To se taky stálo. Při rozdávaní povelů se Killabos uvědomil, že bojují s Chaosem. Každá z mrtvol krále Nagashe z nimiž se setkal je postradatelná, to moc dobře věděl. Věděl, že v tomto případě je to mnohém horši. Nejen že jejich velitelé vždy pošlou své jednotky na jistou smrt, oni z toho mají navíc potěšení, tak funguje Chaos. 

“Vyhráváme!” Zakřičel Killabos aby povzbudil své hochy. Bylo tomu skutečně tak. 

Vzduch začal být cítit jinak. Jako před bouřkou. Za jezdci za začala valit černá mlha. Magie! Toto jediné slovo stačilo šamanům kmene, aby spustily protikouzla. Malá modrá tečka, jenž se objevila uprostřed bojiště se, ale začala zvětšovat. Z tečky se stala díra v prostoru ve velikosti dveří. A pořad se zvětšovala. Pane, ať je tam na druhé stráně, co chce, je to moc silné! Projde to. 

Z portálu, do kterého se již mohl vejit obr vylezla modra ruka. Hlava se zobákem, která ho následovala si obhlídla bojiště. Killabos nemohl uvěřit svým očím. Tělo na němž byla hlava obřího ptáka byla poznamenaná Chaosem. Vedle hlavy první byla totiž hned druhá. Z ruky tohoto démona vyšlehl blesk. Narazil do jednotky hochů a rozvířil prach. Až prach opadl, uviděl Killabos něco, na co připraven nebyl. Jeho hoši se měnily na přisluhovače Chaosu. Viděl orka kterému upadl kus hlavy a narostla další ruka, ten se hned pustil do svých bývalých soukmenovců. Černá mlha se přibližovala…. 

“Zabte je nebo vás pozabíjím já! Braňte to, co je za vámi. Za Kragnose!” 

Za černou mlhou vysvitlo slunce. Ozářilo to, co bylo po celou dobu v mlze skryté. 

“Vše je ztracené” pomyslel si Killabos. Dnes nevyhrajeme. Nenajíme se masa koní. Neuděláme si cvičné terče z jejich brněni. Zemřeme. 

Z pohledu Archaona byla tato invaze velmi důležitá. Orkové nabírají na síle a je potřeba je zastavit. Kragnos představoval jako kdysi Nagash, Sigmar, Katakros a jiný výzvu. Tuto výzvu Archaon velmi rád přijal. Stejně jako Nagash, Sigmar, Katakros i Kragnos padne. Vše promění v prach. Vše bude zničeno. Jeden svět už zničil tak proč ne druhý. Když se jeho věrný Dorghar dojídal zbytky velitele skupiny orků na hranicích, upřel Archaon pohled svých třech oči do srdce této říše. 

Ghur padne, nebude patřit nikomu. 

FIN. 

Leave a reply

Your email address will not be published.

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>